Petr Kramný: Jak soudkyně "přikryla" zničení jediného důkazu o vině Petra Kramného

Petr Kramný si podal dne 30. 7. 2018 návrh na obnovu řízení ve své trestní věci. Součástí návrhu na obnovu řízení byla námitka podjatosti předsedkyně senátu 50 T JUDr. Renaty Gilové a potažmo celého senátu 50 T.

Jedním z argumentů podjatosti předsedkyně senátu byla ta skutečnost, že přes veškerou snahu obhajoby, právní zástupkyně matky, poslanců Parlamentu ČR a Spolku Šalamoun došlo ke zničení jediného důkazu o příčině smrti Moniky a Kláry Kramných a to nekroptického (získaného při pitvě) materiálu tzv. sklíček, podrobně jsem o tom psal zde:     
       
       Předsedkyně senátu, bývalá komunistická prokurátorka, členka KSČ, tedy zločinné strany, která nechala popravit či umučit elitu tohoto národa se s dotazem obrátila na Ústav soudního lékařství v Ostravě (svým přípisem s žádostí), zda byl skutečně tento jediný důkaz, tedy nekroptický materiál, zlikvidován a na čí pokyn.
Dne 13. 9. 2018 jí osoba pověřená vedením ÚSL v Ostravě sděluje, že nekroptický materiál byl zničen dne 22. 3. 2018 dle operačního postupu SOP-ÚNTP-11 a to na základě rozhodnutí vedení ústavu.
Vedením ústavu soudního lékařství dne 22. 3. 2018 nebyl nikdo jiný než duch případu Kramný, agent STB s krycím jménem SIMON a přednosta tohoto ústavu, MUDr. Igor Dvořáček. Záměrně píšu "nebyl", protože s nástupem nového vedení ostravské nemocnice byl na minutu odejit, byl mu zakázán přístup na pracoviště a následně jeho pracovní poměr definitivně a doživotně ukončen.
       
       Zcela v intencích odpovědi tehdejšího ředitele FNO v Ostravě a bývalého ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka z roku 2017 a ad hoc konzultace s Ministerstvem zdravotnictví vyplývá, že ÚSL Ostrava, natož jeho přednosta MUDr. Igor Dvořáček, NEBYL vlastníkem či disponentem nekroptického materiálu a nebyl ani oprávněn s ním nakládat, natož ho zničit a přesto tak zcela nenávratně učinil.
Soudkyně Gilová vědoma si, že tento stěžejní důkaz získaný v souladu se zákonem, musí být také v souladu se zákonem zničen, ve svém usnesení, ve kterém sama o sobě rozhodla, že NENÍ podjatá uvádí v části týkající se právě tohoto důkazu závěr:  ke skartaci histologického materiálu dochází přibližně v pětiletých časových intervalech na základě rozhodnutí vedení daného úseku.
Organizační struktura Ústavu soudního lékařství je taková, že vedení Ústavu je jedna osoba, a to přednosta estébák Dvořáček, a ústav má úseky, mezi ně třeba patří úsek histologických laboratoří.
Soudkyně Gilová, dle našeho názoru, zcela úmyslně zaměnila skutečnost, že ke skartaci došlo na základě rozhodnutí vedení ústavu, tedy estébáka Dvořáčka, za závěr, že došlo ke skartaci na základě vedení daného úseku histologických laboratoří, tedy paní X,Y.(jméno je mi známo, ale nechci paní působit komplikace).
Nelenil jsem a dotázal jsem se Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky o konzultaci v celém kontextu o zkreslení závěru “vedení ústavu” a “vedení daného úseku“. Dostávám předvídatelnou odpověď, že se jedná o zkreslení skutečnosti za účelem odvedení k jiné osobě a k jinému funkčnímu zařazení osoby. Což plně odpovídá objektivnímu stavu.
MUDr. Dvořáček byl vedení Ústavu soudního lékařství a ten, který vzorky neoprávněně nechal skartovat.
Bc. X.Y je pověřena vedením úseku histologických laboratoří. Tedy soudkyně Gilová se neštítí zkreslit ve svém soudním rozhodnutí tento stav a podsunout, že skartaci provedlo vedení úseku histologických laboratoří, tedy právě paní X.Y.
       
       Nelenil jsem znovu a dotázal se přímo vedoucí úseku histologických laboratoří X.Y v kontextu usnesení soudkyně Gilové, že právě ona je odpovědná za skartaci těchto vzorků a znovu dostávám předvídatelnou odpověď: “je to samozřejmě špatně uvedeno, je to nesmysl, já o ničem takovém nerozhoduji, o tom vždy rozhodují znalci”.
       
       Dlouholetá vedoucí úseku histologických laboratoří konstatuje, že o zničení materiálu rozhodují znalci. Jenže, estébák Dvořáček nikdy NEBYL  ustanoven jako znalec na určení příčiny smrti Moniky a Kláry, to je další naprosto zřetelný rozpor.
Možná se vám to celé bude zdát jako hra se slovy, ale bohužel skutečnost je jiná. V každém dalším soudním rozhodnutí se už doživotně budeme dozvídat, že ke skartaci nekroptického materiálu došlo na základě rozhodnutí daného úseku histologický laboratoří, tedy paní X.Y., která sice takový pokyn nikdy nevydala, ani vydat nemohla a tak za zhola nic nemůže, ale koho to zajímá.
Nikdo, natož soudci, si nedají tu práci porovnat, že originál odpovědi hovoří o vedení ústavu, který umně zaměnila soudkyně Gilová za vedení daného úseku.
Možná se vám ta kritika zdá příliš tvrdá, ale opak je pravdou a vycházím přímo ze zkušenosti v trestní věci Petra Kramného. Soudkyně Gilová ve svém odsuzujícím rozsudku píše mj. že své tetě V. D. Kramný sděluje: “že mu to všechno vyšlo i v tom Egyptě”. Tuto větu následně OPISUJÍ 3 profesionální soudci Vrchní soudu v Olomouci a tuto větu dále OPISUJÍ 3 profesionální soudci Nejvyššího soudu ČR. Problém celé věty “mi to všechno vyšlo i v tom Egyptě” je ten, že jí Petr Kramný nikdy neřekl. Jen příslušník Policie ČR kpt. Alois Kubiena v demokratickém právním státě v roce 2014 tak moc chtěl toho “Kramnýho” dostat, až si tu větu prostě vymyslel a pak jen jak ovce jí opisují všichni soudci. V originálním záznamu hovoru tato věta nikdy nezazní…
Další díl příběhu bude opět o závěru, dle usnesení, soudkyně Gilové, že k likvidaci nekroptického materiálu došlo v souladu se standardním operačním postupem SOP-UMTP-11.
Vem čert, že se jedná o operační postup SOP-UNTP-11, to je opravdu asi překlep, horší však je, že celý název je "Operační postup SOP-UNTP-11 s nakládáním odpady ve FNO”. Autorkou je referentka pro odpadové hospodářství, nikoliv lékař, jak se opět umně opět snaží vzbudit dojem soudkyně Gilová. Ještě horší však je, že ho soudkyně Gilová vůbec nečetla, protože by zjistila, že slova “histologický” či “nekroptický” či “skartace” či “5 let” se v tom dokumentu vůbec nevyskytují, ale vyskytují se tam termíny jako ložní prádlo, rukavice a odpadkové koše.
Najde se v České republice alespoň jeden občan, samozřejmě mimo soudkyně Gilové, která se samozřejmě podjatá být necítí, (ač to neskutečně smrdí) který je si jist tím, že takové výkony a postupy této soudkyně jsou zárukou na spravedlivý a nestranný proces, na který má právo každý občan České republiky, padni komu padni?
       
    A vážně spíte dobře...?

Zdroj: usnesení o námitce podjatosti